Další basnicá dušička
Samota
Barbora Pravdová
Vidím v sobě samotu,
Krásnou ale bolestivou.
Jsem zatím velmi mladá,
Ale přitom tak slabá.
Vidím v sobě samotu,
Krásnou ale bolestivou.
Jsem zatím velmi mladá,
Ale přitom tak slabá.
Kamarády sice mám,
Ale tebe vůbec neznám.
Co ode mě žádáš, když mi v dáli máváš?
Co mám dělat?
Zatím, nedáváš mi na vybranou,
Tak ahoj a nashledanou.
Ale tebe vůbec neznám.
Co ode mě žádáš, když mi v dáli máváš?
Co mám dělat?
Zatím, nedáváš mi na vybranou,
Tak ahoj a nashledanou.
Život a já
Barbora Pravdová
Loudám se každý den,
Po prázdných ulicích.
Je to jak sen,
Když u toho padá sníh.
Avšak ptám se;
K čemu je takové loudání?
Vždyť cítím jenom hořké zklamání.
Sním jen o nějakém tom dobrodružství
Barbora Pravdová
Loudám se každý den,
Po prázdných ulicích.
Je to jak sen,
Když u toho padá sníh.
Avšak ptám se;
K čemu je takové loudání?
Vždyť cítím jenom hořké zklamání.
Sním jen o nějakém tom dobrodružství
Kterého je malé množství.
Zatím sedím pouze tady,
Ve škole na konci řady.
Můj život se prostě nezmění,
Bude mít pouze jiné znění.
Zatím sedím pouze tady,
Ve škole na konci řady.
Můj život se prostě nezmění,
Bude mít pouze jiné znění.
Co se skrývá ve snu
Barbora Pravdová
Když je čas jít spát,
Nechám si něco zdát.
Vidím louku se žlutými květy,
A v dáli slyším ty krásné věty.
„Mám chuť se s tebou líbat,
Mám chuť se na tebe dívat.
Mám chuť Tě držet za ruku,
Mám chuť Tě líbat na krku.“
Avšak, nevěřím tomu, co mi říká; „Mám tě rád kotě.“
Ale tomu kdo v slzách říká; „Miluji tě.“
Barbora Pravdová
Když je čas jít spát,
Nechám si něco zdát.
Vidím louku se žlutými květy,
A v dáli slyším ty krásné věty.
„Mám chuť se s tebou líbat,
Mám chuť se na tebe dívat.
Mám chuť Tě držet za ruku,
Mám chuť Tě líbat na krku.“
Avšak, nevěřím tomu, co mi říká; „Mám tě rád kotě.“
Ale tomu kdo v slzách říká; „Miluji tě.“
Co je to za pocit
Je silný jako dva hurikány.
Nic už k našemu štěstí nechybí,
A to se mi na tom tak líbí.
Když se ale šlápne vedle,
Hned se pod štěstím země slehne.
Jaký je pocit bez štěstí a lásky?
To prozradí pouze smutné otázky.
Barbora Pravdová
Naše duše není prázdná,
Každý v ní něco má.
Nikdo se neuvědomuje, jak je krásná,
Ale přesto ji někdo zná.
Vždycky se najde někdo, kdo nás chápe,
A hlavně je to někdo koho dobře znáte.
Snad ze snu, od vidění nebo z rodiny,
Je to jak tikající hodiny.
Tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak,
Asi je to tak.